OpenStreetMap
Stalo se samozřejmostí, že kvalita digitálních map je hodnocena podle toho, jak dobře se podle mapy dá navigovat autem, nebo jiným dopravním prostředkem - od startu až do cíle.
Proto je na navigačních mapách kladen důraz na přesné názvy ulic, jejich kategorie a mezinárodní číselná značení, na přesné dopravní situace křižovatek, odbočovací pruhy a aktuální objížďky.
Jenže když vystoupíme z auta uprostřed neznámé krajiny a potřebujeme se zeptat na specifické něco-někde… Jsme v koncích.
Potkáme třeba místního krajánka, nebo babičku u cesty. Sláva! Tito dobří lidé nám mohou poradit. Nikdy nezačnou ukazovat cestu tak, že by jmenovali číslo rychlostní silnice, číslo exitu a nebo typ mapového navigátoru. K tomu většinou ty mapy slouží dobře. Ptáme se jich na něco, co na mapách není.
Babička se orientuje v místě podle místní krajiny, podle zažitých místních názvů, krajinných dominant a záchytných bodů… Často je pro ní důležitá kaplička, boží muka, křížek… ale není pro ní zajímavá benzínová pumpa.
Když tyto malé body nejsou na mapě, vaše další orientace ve slepé mapě je mizerná a prakticky nevíte o čem ta dobrá žena před chvílí mluvila.
Teď vyjmenuji, co také stojí zato mapovat, i když to samozřejmě není tak důležité. Dělá to pouze mapu srozumitelnější. A krásnější.
Obyčejné detaily i místopis
Mezi obyčejné detaily se dá zařadit ve městech městský mobiliář (parkové lavičky, odpadkové koše, rozcestníky, informační tabule, …) ale v běžné otevřené krajině to mohou být i jednotlivé stromy stojící na viditelném místě, myslivecké posedy, nebo seníky. Jsou to přirozené orientační body, které jsou téměř trvalé. Takže proč by neměly být i na mapě?
Česká krajina je popsána obrovským množstvím místních názvů, které vychází z historie. Mohou to být názvy území, polí, lesů, původních a opuštěných sídel. Pokud o nich víte, tak je můžete zaznamenat i do mapy. Jako neobydlené místo.
