Navážu na předchozí blog, kde jsem psal o způsobu rozšíření reality statických map. Držím se přitom OpenStreetMap, protože má smysl pracovat s otevřenou a transparentní strukturou dat, která je sama o sobě dostatečně silná na to, aby unesla i další vrstvu interpretace.
OSM dnes aspiruje na mimořádně přesnou mapu světa. Čím víc detailů se do ní dostává, tím přesnější se zdá orientace, tím srozumitelnější krajina a tím užitečnější nástroj pro každodenní použití. Tato představa je jasná a intuitivní. Člověk vidí objekty, cesty, oblasti, místa a vrstvy a přirozeně je chápe jako mapu, která zpřesňuje obraz světa.
Při hlubší úvaze se ale ukazuje jiná rovina. OSM není mapa v původním smyslu zobrazení krajiny. Je to prostorová databáze popisující povrch světa.
Databáze nese informace o tom, že někde existuje cesta, lavička, zřícenina, kiosk, parkoviště, studánka nebo WC. Ukládá jejich polohu, tvar, návaznost i část jejich významu. Svět se díky tomu stává čitelným, měřitelným a sdíleným. V této chvíli je důležité připomenout, že mapu vždy někdo čte. Člověk, který se v prostoru pohybuje.
Lidská zkušenost se ale neodehrává v jednotlivých objektech. Ty slouží jako orientační body pro pochopení celku. Člověk se pohybuje v prostoru skrze situace. V jednom okamžiku řeší suchou cestu, jindy zavřenou hospodu, jindy návrat za tmy, jindy místo k odpočinku, klid, bezpečí, zážitek nebo orientaci v neznámu. Z toho mu v hlavě vzniká jiná vrstva reality, než jakou zachycuje samotná geoprostorová databáze.
Do mapové databáze lze přidávat další vrstvy dat. Počasí, dopravu, otevírací doby, sezónnost, ceny pohonných hmot, dostupnost služeb, turistický tlak, uzavírky, kulturní program nebo lokální nabídku. Každá z těchto vrstev má vlastní strukturu i význam.
obrázek: Zelení Český Krumlov